Starokladrubský kůň

Starokladrubský kůň

Kladruby nad Labem – krajina pro chov starokladrubských koní

Starokladrubského koně lze označit za na světě jediné dosud chované plemeno těžkých ceremoniálních kočárových koní vyšlechtěné speciálně pro zápřah do vozů nejvyšších společenských elit. Díky konzervativnímu přístupu ze strany vládnoucích Habsburků a díky tradičnímu a stálému chovnému cíli, si starokladrubský kůň od 18. století zachoval svůj původní barokní vzhled a stále se vyznačuje rysy původních, v současnosti zaniklých plemen (starošpanělský kůň a staroitalský kůň). Starokladrubští koně byli původně šlechtěni v různých barevných variantách, od konce 18. století zůstali v popředí chovného zájmu pouze v barvách bílé a vrané. Současní starokladrubští koně mají zapsané předky až do poloviny 18. století a z chovného hlediska se dělí na 5 čistokrevných klasických a 3 čistokrevné neklasické kmeny. Přestože je využitelnost ceremoniálních kočárových koní v současné době spíše příležitostná, chov starokladrubského koně zůstal zachován a ke svému původnímu tažnému účelu je např. na dánském královském dvoře nadále využíván, zejména při reprezentačních a oficiálních příležitostech. OBNOVA KRAJINY KOČÁROVÝCH KONÍ | Atelier Krejčiríkovi

  1. Pohled na fasádu a půdorys hřebčína v Kladrubech nad Labem z roku 1830 od Montagera.
  2. Plán areálu hřebčína v Kladrubech nad Labem z roku 1824.

Pohled na fasádu a půdorys hřebčína v Kladrubech nad Labem z roku 1830 od Montagera.

Datace: 1830, nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 1290 x 392 mm, jazyk: německý, měřítko: 344 mm ≈ 30 [vídeňských sáhů], průsvitka: A: písmeno N, B: nečitelná, autor: Montager.
Národní archiv, Úřad nejvyššího dvorského štolby, Vídeň, 1717–1918, inv. č. 680.

Plán areálu hřebčína v Kladrubech nad Labem z roku 1824.

Rozsáhlý areál koníren a hospodářského příslušenství byl realizován v několika stavebních etapách. Na plánu je zachycena jedna z nich, ze začátku 19. století, kdy areál získal z větší části současnou podobu. Výstavba nového stájového dvora byla součástí velkorysého záměru na rozšíření areálu v klasicistní stavební úpravě. Původní černou barvou vyznačené části byly rozšířeny o další části tak, aby celková dispozice budov nabyla symetrické podoby.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, tuš, akvarel, rozměr: 1254 x 815 mm, jazyk: německý, měřítko: 273 mm ≈ 25 vídeňských sáhů, průsvitka: A: jméno Van der Ley, B: postava štěstěny, včetně tří písmen VDL, autor: krajský inženýr E. Jahn.
Národní archiv, Úřad nejvyššího dvorského štolby, Vídeň, 1717–1918, inv. č. 671.