Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723)

Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723)

Tvůrce české barokní gotiky geniální český architekt Jan Blažej Santini-Aichel dokázal pochopit, osvojit si a rozvinout principy radikálního římského baroka a – v jeho době již zašlé – gotiky a propojit tak spolu dva historicky a v mnohém i myšlenkově vzdálené slohy. Jeho mimořádná obrazovost (obrazotvornost), invence, obdivuhodná všestrannost a míra talentu bohatě vynahradily Santiniho vrozená tělesná omezení, a tak se mohl tento původním vzděláním malíř stát jednou z nejvýraznějších osobností vývoje české architektury.

  1. Nerealizovaný plán novostavby kaple Nejsvětější trojice v Rozsochatci z roku 1714 od Jana Blažeje Santini-Aichla.
  2. Vyklantice – původně kaple, v současnosti po přestavbě kostel sv. Jana Nepomuckého, půdorysný plán z 28. dubna roku 1722 od Jana Blažeje Santini-Aichla.
  3. Plán kostela sv. Petra a Pavla na Slapech z roku 1816.

Nerealizovaný plán novostavby kaple Nejsvětější trojice v Rozsochatci z roku 1714 od Jana Blažeje Santini-Aichla.

Půdorys na ručním papíru je rýsován a jen v detailu vykreslen rukou hnědým duběnkovým inkoustem. Plochy jsou formálně vykryty tmavě šedou barvou (tuší), která zcela přesně nerespektuje načrtnuté obrysy. Plán nemá uvedeno měřítko, či jakýkoliv bližší popis. Jedná se o konstruovaný originální plán. Tomu nasvědčují jen v drobných úsecích patrné tahy olůvkem, které byly záhy po vytažení inkoustem zpravidla odstraněny.

František Leopold Bechyně, svobodný pán z Lažan, pán na Rozsochatci, Pavlově a Velkých Vilémovicích slíbil z vděčnosti za odvrácení morové rány v roce 1713 vystavět na svém panství v Rozsochatci kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Žádost podpořenou opatem Žďárského kláštera Václavem Vejmluvou odeslal dopisem, datovaným 12. listopadu 1714 na Pražské arcibiskupství. Stavba však nebyla nikdy započata, a proto jediné dva doklady o její zamýšlené podobě představují Santiniho vlastnoručně zhotovené plány, uložené v současnosti v archivu arcibiskupství. Přestavují zamýšlený půdorys a pohled na budoucí fasádu. Plány jsou rýsovány a i v detailech kreslených rukou jsou provedeny s příslovečnou konstruktérskou a kreslířskou virtuozitou. Plášť kaple měl být vystavěn na trojúhelníkovém základě, s jasným odkazem na její zasvěcení Nejsvětější Trojici. Vnitřní prostor měl být naproti tomu řešen jako šestiboká centrála. V užších stranách měly být pravděpodobně umístěny oltáře. Loď měla být zřejmě zaklenuta lehce zploštělou kopulí. Návrh by se bezesporu stal, v případě jeho realizace, jedním z nejtypičtějších a nejdokonalejších příkladů osobitého typu paprsčitých centrál.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: tuš, rozměr: 195 x 300 mm, měřítko: meřítko neuvedeno, průsvitka: erb s korunou (nečitelné), autor: Jan Blažej Santini-Aichel.
Národní archiv, Archiv pražského arcibiskupství, inv. č. 3029, kart. 1043.

Vyklantice – původně kaple, v současnosti po přestavbě kostel sv. Jana Nepomuckého, půdorysný plán z 28. dubna roku 1722 od Jana Blažeje Santini-Aichla.

V dubnu roku 1722 požádal hrabě Jan Jáchym Harrach (1666–1731) arcibiskupskou konzistoř o povolení stavby římskokatolického kostela ve Vyklanticích. K žádosti byl přiložen zajímavý půdorys, který byl nedávno publikován. Na tomto plánu je vnější hmota stavby založena nad obdélníkem s konkávně skrojenými nárožími, reliéfně probranou vstupní fasádou a lehce konvexně vypjatou závěrovou stěnou, srážející se s konkávními plochami nárožími v ostrých hranách. Vnitřní prostor je založen nad hloubkovým oválem půdorysu lodi, ke které se přimyká drobné kněžiště nad půdorysem půlkruhu. Pilíře triumfálního oblouku jsou lehce šikmo vytočeny a vynášejí vykláněný pas. Loď klenutá bání nad oválem je zakončena lucernou na vrcholu. Kostel byl vystavěn podle původního, nalezeného návrhu půdorysu, i když s určitými odchylkami. O vysvěcení víceméně dokončené stavby požádal hrabě v červnu roku 1727, došlo k němu ale až o dva roky později. Přes realizované dílčí změny je třeba považovat stavbu za Santiniho dílo.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: tuš, rozměr: 251 x 300 mm, jazyk: latinský, zobrazení: půdorys, měřítko: meřítko neuvedeno, průsvitka: erb, skřížené berly a mitra, autor: Jan Blažej Santini-Aichel.
Národní archiv, f. Archiv pražského arcibiskupství, kart. 1112.

Plán kostela sv. Petra a Pavla na Slapech z roku 1816.

Kostel byl postaven za působení zbraslavského opata Wolfganga Šváchy, který zastával opatský úřad v letech 1684–1716. Autorem plánu byl opět Jan Blažej Santini-Aichl, velká postava architektury té doby. Podle Santiniho vlastních záznamů víme, že v roce 1705 stavěl skutečně pro zbraslavský klášter a na jeho architektonický zásah ve Slapech poukazuje také stylový rozbor stavby a užití charakteristických „santinských“ motivů. U věže se například jedná o mansardovou střechu, či soustavu říms a rustikovaných lizén na vnějším plášti. Tyto motivy v téže době najdeme i u jiných Santiniho staveb, u kterých lze určit jeho autorství s jistotou.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 493 x 680 mm, jazyk: německý, měřítko: 132 mm ≈ 10 vídeňských sáhů, průsvitka: A: jméno „Van der Ley“, B: postava štěstěny, včetně tří písmen „VDL“, autor: krajský inženýr Ponitz.
Národní archiv, Česká státní účtárna, kart. 643.