Řeky a vodní díla
Jen málo řek protéká jedinou zemí, obvykle se o jejich tok dělí několik zemí. To jak se jednotlivé země o toky řek starají – stavějí hráze, jezy, přehrady, ovlivňuje život po celém povodí. Hlavní toky (Labe, Vltava) se využívaly pro převážení materiálu a potravin. Vedle splavování dřeva z pohraničních horských oblastí to byla především sůl, která se dopravovala z Rakouska vozy do Českých Budějovic a odtud po Vltavě do Prahy a dále. Sůl byla považována za jeden z důležitých obchodních artiklů a její doprava patřila mezi nejdůležitější činnosti obchodníků a loďařů. Pro udržení správného chodu lodní dopravy ovšem bylo důležité udržet splavnost řeky.
- Výřez z mapy splavnění řeky Vltavy v úseku mezi Štěchovicemi a Třebenicemi z roku 1770 od inženýrů Mathiase Mráze a Floriana Schindlera.
- Zobrazení tažení lodě proti proudu v propusti z roku 1779.
- Splavnění Vltavy v Českých Budějovicích od Jeana-Baptista Brequina de Demenge (1712–1785) z roku 1772.
- Splavňování řeky Malše a jejích přítoků na mapě z 18. století.
- Návrh propojení řek Vltavy a Dunaje pomocí vodních kanálů z roku 1776.
Výřez z mapy splavnění řeky Vltavy v úseku mezi Štěchovicemi a Třebenicemi z roku 1770 od inženýrů Mathiase Mráze a Floriana Schindlera.
Autorovi výřezu mapy se podařilo zachytit celkovou situaci v daném úseku, včetně detailů, které se objevují až při detailnějším pohledu. Příkladem mohou být dva zachycené sloupy na levém břehu řeky. Jeden z nich byl postaven za přispění opata strahovského kláštera Kryšpína Fuka, v souvislosti s ukončením splavňovacích prací v roce 1643 na skále Sedlo. „Jednalo se o pískovec ukončený železným císařským orlem, který stál na barokní vytesané hlavici, představující zpěněné vlny Vltavy.“ Na druhém sloupu byla v roce 1722 umístěna socha sv. Jana, podle kterého byla tato část toku pojmenována. V současnosti jsou tyto památky na jiném místě z důvodu výstavby Slapské přehrady, a to v obci Třebenice.
Nosič záznamu: papír, 2 listy, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 1433 x 517 mm, jazyk: německý, měřítko: 402 mm ≈ 2 000 sáhů, průsvitka: [W], autoři: Mathias Mráz, Florian Schindler.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, F/9/10.
Zobrazení tažení lodě proti proudu v propusti z roku 1779.
Přírodní podmínky říční dopravy umožňovaly již od středověku úspěšné splouvání Vltavy a části Labe. Tažení lodí proti proudu se uskutečňovalo buď za pomoci zvířat, nebo silou námezdných dělníků. V průběhu let se postupně podél řeky vytvořila tzv. Potahová stezka. Vystavěna byla v letech 1545–1550 za pomoci obyvatel obcí, ležících podél Vltavy. Současně s její výstavbou došlo k realizaci prvních větších splavňovacích prací na Vltavě. Název Potahová stezka byl odvozen od zápřahu koní, využívaných jako tažná zvířata lodí proti proudu ve směru do Českých Budějovic. Ne vždy však postačoval pouze koňský potah. Čas od času bylo nutné zapřáhnout i jiná domácí zvířata.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, rozměr: 481 x 371 mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, průsvitka: koruna a písmena MVTR, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, F/221.
Splavnění Vltavy v Českých Budějovicích od Jeana-Baptista Brequina de Demenge (1712–1785) z roku 1772.
Splavňovací práce na Vltavě probíhaly v několika etapách od roku 1547, kdy se v úseku pod Českými Budějovicemi začalo s plavbou lodí střední velikosti. Spočívaly především v odstraňování balvanů, těžbě nánosů v plavební dráze a v úpravě břehů. Celý tok Vltavy byl využíván také pro voroplavbu. Splavňovací práce v 18. století řídil významný lotrinský inženýr a stavitel Jean-Baptista Brequin de Demenge. V rámci těchto prací byly všechny jezy v Podskalí nedaleko zámku Orlík protrhány a umožněna tak plavba prakticky volnou řekou. Nad Podskalím zůstaly jen původní uzavíratelné propusti. Kromě Vltavy se zabýval také regulací dalších řek podunajské monarchie – Moravy, Drávy nebo Dunaje.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 424 x 352 mm, jazyk: německý, francouzský, zobrazení: profil, půdorys, měřítko: 80 mm ≈ 3 toises, průsvitka: erb s korunou a lilií, autor: Jean-Baptista Brequina de Demenge.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 675, sign. E/III/14.
Splavňování řeky Malše a jejích přítoků na mapě z 18. století.
Řeka Malše pramení pod jménem Maltsch v Rakousku, na severovýchodním úbočí hory Viehberg u obce Sandl. V úseku asi 22 km kopíruje státní hranici a u Dolního Dvořiště definitivně vstupuje na území současného Česka. Malše ústí do řeky Vltavy v centru Českých Budějovic. Plán představuje tok Pohořského a Černého potoka, pramenícího v Novohradských horách, až po jejich soutok a spojení s Malší, a pokračování toku řeky Malše až do Českých Budějovic. Trasa toku řek a potoků byla rozdělena do 23 částí, aby bylo možné podrobněji dokumentovat jejich splavnost a další možné úpravy související se splavňováním dříví z Novohradských hor do Prahy.
Malše byla vedena jako řeka pro plavení polen „schwemmbar“ z panství Kaplice hraběte Buquoye. Jeho splavňovaní umožňovala soustava nádržních rybníků (klauz), které byly pravidelně vypuštěny v době splavování.
Nosič záznamu: papír, 3 listy, látka záznamu: železogalový inkoust, tuš, akvarel, rozměr: 1924 x 434 mm, jazyk: německý, měřítko: 162 mm ≈ 130 českých zemských provazců, průsvitka: A: erb s břevnem, B: IV, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, F 15.
Návrh propojení řek Vltavy a Dunaje pomocí vodních kanálů z roku 1776.
Území jižních Čech je z hlediska dochovaného fondu technických památek jednoznačným reprezentantem i svědkem vývoje evropské architektury, stavitelství, rozvoje kartografie a jejích zobrazovacích metod. Zároveň je toto dochované technické dědictví neoddělitelně spjato s evropskou filozofií rozvoje, která předznamenala příchod technické revoluce v 19. století.
Vedle budování rybničních soustav to byla snaha propojit toky Dunaje a Vltavy prostřednictvím vodních kanálů. Myšlenka propojení Dunaje a Vltavy byla diskutována již v časech panování císaře a krále Karla IV. Tehdy vznikla celá řada návrhů, z větší části nerealizovaných, až teprve tzv. Schwarzenberský plavební kanál poprvé překonal rozvodí a propojil povodí Vltavy s povodím Dunaje. K jednomu z nerealizovaných projektů patřil také návrh vojenského inženýra Langera z roku 1776. Na rozdíl od všech ostatních Langer uvažoval o propojení řeky Malše s Dunajem v oblasti rakouské obce Windhaagu.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, tuš, akvarel, rozměr: 697 x 495 mm, jazyk: německý, zobrazení: půdorys, měřítko: 86 mm ≈ 2 míle, průsvitka: A: C.&I. Honig, B: IV, autor: vrchní leutnant de Langer.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, nezprac.