České lázeňství
Česká republika je zemí mimořádně bohatou na minerální prameny a při nich budované léčebné lázně. Toto společné dílo přírody a lidí se postupně stalo chloubou naší země. Využívání přírodních léčivých zdrojů má celosvětově prastarou tradici, často s dokonale propracovanou metodikou a postupy a s výraznými léčebnými úspěchy, které prověřila praxe mnoha staletí. České a moravské lázeňství, které je podstatně mladší, než je tomu v jižní Evropě a středomořských zemích s antickou tradicí, se však včas zařadilo do tohoto proudu a patří proto k nejvyspělejším na světě a získalo v minulosti zcela mimořádný věhlas i respekt celé Evropy, a tím i odpovídající místo ve světových dějinách lékařství a balneologie. Zejména Karlovy Vary sehrály významnou roli už tím, že si udržely pomyslný prim mezi lázněmi jak v dobách téměř výhradního podávání předlouhých koupelí, tak i později, kdy se naopak stala v podstatě výhradním léčebným prostředkem pitná kúra. Nicméně, ani později objevená místa, jako např. Mariánské Lázně, Františkovy Lázně či lázně Teplice, nebyla ochuzena o budoucí věhlas a komerční úspěch. Především naše západočeské lázně se staly již v 19. století všeobecně váženým pojmem a legendou Mezi jejich návštěvníky můžeme najít celou řadu významných osobností své doby: členy královských rodů, panovníky, politiky, ale i umělce.
- Plán objektu dvora určeného pro zábavu lázeňských hostů Karlových Var z roku 1791.
- Pohled na Karlovy Vary v 18. století.
- Plán objektů Mlýnských lázní z roku 1769.
- Plán objektu Mlýnských lázní z roku 1765.
Plán objektu dvora určeného pro zábavu lázeňských hostů Karlových Var z roku 1791.
Datace: 1791, nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 428 x 293 mm, jazyk: německý, měřítko: 171 mm ≈ 10 sáhů, průsvitka: půlměsíc, autor: Joseph Peter.
Národní archiv, České Gubernium – Publicum, inv. č. 595, sign. 93, kart. 1747.
Pohled na Karlovy Vary v 18. století.
Veduta Karlových Varů zachycuje podobu lázní v období raného novověku. Město dělí na dvě části řeka Teplá, přes kterou je položeno několik mostů. Dominantou města je dientzenhoferovský kostel sv. Máří Magdalény se dvěma věžemi v průčelí. Městskou zástavbu tvoří řada domů s červenými a modrými střechami. Okolní krajina je členěna a barevně odlišena podle způsobu využití: na pole, louky a sady s ovocnými stromy. Perspektivně jsou na horním okraji doplněny kopce, vytvářející představu o zvlněné krajině v okolí řeky Teplé, od městečka Bečova nad Teplou. Uprostřed plánu je patrný zdí ohraničený prostor, vnitřně členěný na čtyři části.
Datace: [1756–1763], nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 442 x 362 mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, průsvitka: neidentifikována, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 358, sign. D/I/2.
Plán objektů Mlýnských lázní z roku 1769.
Prameny Mlýnský, Nový, Bernardův a Terezin se nacházejí nedaleko od sebe navzájem. Významnější postavení měl z nich především Mlýnský pramen, který byl přímo v Mlýnských lázních. Tento pramen, přirozeně kyselý, byl znám již v roce 1571, ale až v roce 1705 byl dr. Friedrichem Hofmannem (1660–1742) doporučen k léčebnému pití. V roce 1762 byla pro pohodlí lázeňských hostů původní budova Mlýnských lázní nad vřídlem přestavěna. Arcivévodkyně Marie Terezie pro její přestavbu poskytla částku 23 000 zlatých. Obec dodala pouze dřevo. Svažitý terén za kolonádou, přístupný zadním východem z kolonádní haly, byl upraven na terasu pokrytou pískem se stromořadím, na kterou mohli lázeňští hosté vystoupat po širokém schodišti. Budova lázní byla zbořena v roce 1827, ale její podobu lze dohledat v díle kněze a historika Augusta Leopolda Stöhra (1764–1831).
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 647 x 300 mm, jazyk: německý, měřítko: 166 mm ≈ 7 sáhů, průsvitka: písmeno B s korunou, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, nezprac.
Plán objektu Mlýnských lázní z roku 1765.
Datace: 1765, nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 362 x 184 mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, průsvitka: korunovaný dvouhlavý orel s žezlem, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, nezprac.