Doprava
Jako je hranice základní identitou každého státu, tak silnice tvoří základy pro dopravní spojení uvnitř státu, ale i se sousedními zeměmi. Až na několik výjimek, v podobě splavných řek, se jednalo do konce 19. století o hlavní tepny pro osobní a nákladní dopravu. Jejich vznik a zdlouhavý rozvoj byl podmíněn řadou faktů. Vedle finančních otázek to byly především přírodní poměry omezující přechody širokým a hustým pohraničním hvozdem. Už od raného středověku se vytvořily staré zemské stezky, které sloužily jako hlavní obchodní tratě. Nejznámější je tzv. Zlatá stezka („semita aurea“) z Pasova do Prachatic a dále do Prahy. V průběhu 14. století vznikla silniční síť, která se stala základem pro pozdější hlavní dopravní tahy. Stezky umožňovaly spojení s důležitými místy v okolních zemích – Vídeň, Linec, Pasov, Norimberk, Drážďany, Žitava, Vratislav atd. Tento rozsah tvoří základ dnešní sítě státních silnic v Čechách.
- Mapa státních silnic v Čechách podle stavu z roku 1792.
- Podrobná pohraniční a celní mapa z roku 1676.
- Mapa silniční sítě jižních Čech a Horních Rakous od Českých Budějovic po Linec, s rozlišením silnic pro obchodní přepravu zboží.
- Mapa Terstu a okolí z konce 18. století.
- Situační plán česko-saské hranice u Přísečnice v souvislosti s odebráním zboží saskými úředníky z roku 1769, od důlního měřiče Josefa Büttnera v Jáchymově.
- Mapa česko-slovenského pomezí u obce Strání z roku 1783.
- Plán celního úřadu v městě Bielsko-Biała z roku 1784.
- Poštovní trasy z města Plzně zachycené na mapě z roku 1785.
Mapa státních silnic v Čechách podle stavu z roku 1792.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 361 x 258 mm, jazyk: německý, měřítko: 55 mm ≈ 8 českých mílí, průsvitka: erb s korunou a lilií, autor: Joseph Born.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 1703, sign. B/XVIII/21.
Podrobná pohraniční a celní mapa z roku 1676.
Rukopisná kolorovaná mapa Čech byla zhotovena písařem celního úřadu v Praze Janem Stichem na základě jeho vlastních autentických zážitků, získaných během úředních (služebních) cest. Písmo provedené černým železo-duběnkovým inkoustem je v současné době na hranici čitelnosti. Orientace mapy je severní, jak je patrné na směrové růžici umístněné uprostřed v blízkosti Prahy. Celá mapa je při okrajích ohraničena černou tištěnou páskou s květinovým motivem, doplněnou geografickými souřadnicemi. V pravém dolním rohu je umístěn v ozdobné kartuši popis mapy a legenda. Mapa složená z více listů ručního papíru z roku 1676 zachycuje území Čech, kam autor zajížděl na revizi pohraničních celních orgánů. Vedle sídel hlavních celních úřadů jsou na mapě vyznačeny jednotlivé místní celní služebny a na hranicích i výběrčí celních lístků.
Celek je dále doplněn silniční a říční sítí s výraznými krajinnými prvky, jako jsou vrcholy Říp, Bezděz, Kunětická hora, Radyně nebo rybníky Čeperka, Rožmberk a Jordán. Zřetelným písmem jsou vyznačena místa, kde byl Stich ubytován a odkud podnikal své cesty k hranicím: Cheb, Přísečnice, Chomutov, Jablonné v Podještědí, Trutnov, Vysoké Mýto, Německý Brod, České Budějovice, Prachatice a Tachov. Pro zjednodušení využil autor na mapě značkových razítek pro zobrazení lesů, hor a jednotlivých lokalit. Zásadním smyslem mapy bylo detailní zachycení komunikační sítě v pohraničním území celé země, které bylo doposud v kartografii zcela opomíjeno a které dokázal graficky překonat až Jan Kryštof Müller (1673–1721) na své mapě Čech z roku 1720.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 1310 x 1150 mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, autor: Jan Stich.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 883, sign. A/VII/4.
Mapa silniční sítě jižních Čech a Horních Rakous od Českých Budějovic po Linec, s rozlišením silnic pro obchodní přepravu zboží.
Ze zatím neznámého podnětu vznikla někdy v 17. století, snad po vydání císařského mandátu z roku 1652 o povinné dopravě zboží přes rakouský Freistadt, zajímavá rukopisná kolorovaná mapa. Zachycuje rozsáhlé území jižních Čech a části Horního Rakouska až k řece Dunaji, včetně měst Pasova a Lince. Vedle výrazného ztvárnění řeky Dunaje se čtyřmi mosty a jedním plavidlem, jsou na mapě patrné lesní partie Šumavy a Waldviertelu. Střed mapy zaujímá Freistadt (Cáhlov), od středověku důležité centrum obchodu a překladiště soli vyvážené také do Čech. V levém dolním rohu se nachází legenda s výkladem ke třem variantám přeshraničních cest. Po šedivě vyznačených silnicích se měl dopravovat veškerý sortiment obchodního zboží kromě potravin. Červeně označené cesty mapa znázorňuje jako pravé silnice, sloužící k přepravě domácích potravin v Horním Rakousku. Naopak, černé silnice byly pro dálkovou dopravu zakázány. Mapa registruje veškerá dopravní spojení na sever od Dunaje směrem k hranicím a dále do Českých Budějovic, Třeboně a směrem přes Zwettl na Moravu.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 770 x 440 mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, průsvitka: neidentifikovaná v kruhu, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 948, sign. F/V/24.
Mapa Terstu a okolí z konce 18. století.
Terst (Trieste, Triest) býval nejdůležitějším přístavem Rakousko-uherské monarchie, což mu vtisklo středoevropský a zároveň mnohonárodnostní ráz. Žily zde vedle sebe komunity mnoha národů i náboženství. Město si do konce 18. století uhájilo v rámci soustátí vnitřní autonomii. K rozvoji města došlo zejména poté, kdy jej císař Karel VI. (1685–1740) v roce 1719 prohlásil svobodným přístavem. Obchodovalo se tu se zbožím z Ameriky a z Indie. Město sloužilo jako tranzitní přístav pro vývoz rakousko-uherské produkce a dovoz, především exotického zboží. Zároveň patřilo k týlovým základnám rakouského námořnictva k ochraně zájmů monarchie v oblasti Jaderského moře. Na mapě jsou patrné prvky pevnostního charakteru města: fortifikace, zahrnující středověký hrad s bastiony a městské opevnění. Okolí přístavu doplňují charakteristické pobřežní partie s vinicemi.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: akvarel, tuš, železogalový inkoust, rozměr: 1418 x 919 mm, jazyk: německý, měřítko: 229 mm ≈ 2 000 vídeňských sáhů, průsvitka: A: erb s korunou a lilií, jméno C. & I. Honig, B: IV, autor: August Pokorni.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, nezprac.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: tuš, rozměr: 484 x 320 (462 x 302) mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, průsvitka: A: znak s korunou uvnitř věž s bránou a písmenem K,B: IDF, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 3803, sign. L/XXI/3.
Situační plán česko-saské hranice u Přísečnice v souvislosti s odebráním zboží saskými úředníky z roku 1769, od důlního měřiče Josefa Büttnera v Jáchymově.
Fenomén pašování zboží byl častým prohřeškem především v horských, těžko dostupných oblastech. Týkalo se to zejména lesních partií Šumavy, Krkonoš a Krušných hor. Právě posledně jmenované hory se staly v roce 1769 svědkem výjimečné události, která přímo nemá souvislost s pašováním, týká se však přepravy zboží a ve svém výsledku vedla k přepadení za bílého dne. Podstatou sporu se stala přeprava zboží ze Saska do Čech mezi obcemi Vejprty a Kovářská. Dne 19. července 1769 převáželi čeští bankální úředníci 28 zapečetěných zásilek zboží, když náhle, těsně před obcí České Hamry, byli přepadeni saskými celníky, zboží jim bylo násilně odebráno a celníky odvezeno do Oberwiesenthalu. Výraznými prvky na mapě jsou vedle skupiny lidí také státní znaky Saska a Rakouska, vlevo dole pak český lev. Horní polovinu vyplňuje ozdobná parerga obsahující popis celé události od důlního měřiče Josefa Büttnera.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 701 x 373 mm, jazyk: německý, zobrazení: pohled, měřítko: 127 mm ≈ 60 vídeňských loktů, průsvitka: A: erb s korunou a lilií, jméno C. & I. Honig, B: C. & I. Honig. autor: Josef Büttner.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, D 34.
Mapa česko-slovenského pomezí u obce Strání z roku 1783.
Jedná se o rukopisnou kolorovanou mapu, zachycuje oblast zemské hranice mezi Moravou a Slovenskem. Jedná se konkrétně o úsek silnice od osady Strání (součást obce Strání), jejíž vznik je spojen se sklárnami, až k Moravské Lieskové u Nového Mesta nad Váhom. Písmo je provedeno černým železo-duběnkovým inkoustem. Orientace mapy není uvedena, ale podle dispozice je patrné, že jih je orientován na horní okraj. Mapové dílo je ohraničeno dvojitou černou linkou. Popis je umístěn v pravém dolním rohu v ozdobné kartuši. Mapu tvoří jeden list ručního papíru z roku 1783. Její vznik souvisel se stávajícím systémem komunikací, které byly nepravidelně sjízdné, podle místních přírodních podmínek. Vedle hlavní silnice podél potoka Klanečnice registruje mapa provizorní přechody přes horské svahy označené místními názvy Těžký vrch a Mandlová. Oblast těsně u hranic je označovaná jako Šance, kde zřejmě dříve existovalo nějaké opevnění nebo val.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 464 x 324 mm, jazyk: německý, měřítko: 77 mm ≈ 500 moravských sáhů, průsvitka: erb s korunou a lilií, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, B 85.
Plán celního úřadu v městě Bielsko-Biała z roku 1784.
Během 1. dělení Polska v roce 1772 Habsburská monarchie anektovala jihozápadní část Malopolské provincie. Jednalo se o území, které se v minulosti konstituovalo na historicko-právních základech jako Halič. Tato začleněná část Haliče dostala status Království Haličsko-Vladiměřského. Město Bielsko-Biała přitom stálo na hranicích mezi Haličí a Slezskem, proto zde stával také celní úřad, v blízkosti řeky Bělá, na hlavní silnici směřující do Krakova. Plán ukazuje, jak objekt úřadu vypadal, včetně jeho vnitřního členění. Zatímco levá část patřila úřadu slezskému (č. 1, 2, 3, 4, 5, 6), pravá strana náležela haličskému (č. 8, 9, 10, 11). Stejné členění bylo i v prvním patře, které sloužilo především jako byty. Společným prostorem byla místnost č. 7, kde se nacházela solnice.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 663 x 467 mm, jazyk: německý, měřítko: 100 mm ≈ 10 rakouských sáhů, průsvitka: A: erb s korunou a lilií, jméno C. & I. Honig, B: IV, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, nezprac.
Poštovní trasy z města Plzně zachycené na mapě z roku 1785.
Plzeň byla významným poštovním uzlem mezi Prahou a říšskými městy. Zároveň se zde propojovaly další poštovní trasy od Vídně a Chebu. Plán souvisí s nově navrženým poštovním spojením s Horažďovicemi přes Zavlekov, Klatovy a Přeštice do Plzně, přičemž do Zavlekova měl být přesunut poštmistr ze Zelené Hory, kudy procházela původní trasa z Vídně. Nově měl být obsazen poštmistrovský úřad v Klatovech a v Přešticích, zatímně však mohla zůstat jako správkyně Marie Anna Halinová. Na plánu jsou vyznačeny konkrétní přepravní dny z počáteční stanice do stanice cílové. Z Prahy přicházela pošta ve čtvrtek kolem 5 hodin ráno a v neděli ve 12 hodin. Opačným směrem odcházela pošta ve středu a v sobotu v 16 hodin. Přepravní doba trvala tedy přibližně 17 hodin. Gubernium se obávalo výrazného zpožďování služby, protože podle informací zůstávala ležet na plzeňském krajském úřadě velká řada neodvezených zásilek.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 443 x 377 mm, jazyk: německý, měřítko: měřítko neuvedeno, průsvitka: znak s korunou (nečitelný), autor: neznámý.
Národní archiv, Presidium českého gubernia 1782–1787, sign. P 2–5, kart. 35.