Montana – NEROSTNÉ BOHATSTVÍ

Montana – NEROSTNÉ BOHATSTVÍ

Česká republika má významné bohatství v oblasti nerostných surovin a zároveň má dlouholetou historickou tradici v jejich těžbě. Mezi nejstarší těžené nerostné suroviny na území dnešních Čech, Moravy a Slezska patří stříbro, zlato a cín. Hornictví jako průmyslové odvětví mělo vždy významné postavení ve všech historických etapách vývoje našeho státu. Bohatství ložisek vzácných kovů vyneslo Čechám mimořádné postavení mezi evropskými státy.  Především zlato a stříbro ve středověku určovaly hospodářský a politický význam jednotlivých států a mocenské ambice jejich panovníků. Zejména za Přemyslovců a Lucemburků byl kladen důraz na těžbu surovin. Zisk z drahých kovů byl využit na upevnění mocenských pozic, stabilizaci veřejných financí i expanzi.

Historie českého hornictví je velmi bohatá, sahá k počátkům vzniku českých zemí a za tuto dlouhou dobu zažilo hornictví léta bohatá i chudá. Léta bohatá byla spjata s rozšiřováním těžby, zvyšováním produkce, léta chudá se zavíráním dolů a s útlumem těžby.

České země od počátku svých dějin zaujímaly výsadní postavení co do množství rudných ložisek a výší produkce kovů ve střední Evropě. Od středověku se staly skutečnými pojmy důlní revíry v Jihlavě, Jílovém u Prahy, Kutné Hoře, Jáchymově, Horním Slavkově, ve Zlatých Horách a na dalších místech, a to jak pro mimořádná kvantum vyrobených kovů, tak jako zkušební střediska báňského strojnictví a hutních technologií i právní úpravy rudného dolování.


  1 2 3 4 5


Kolorovaná mapa Zlatých hor z roku 1769 od horního mistra Antona Habtmana.

Mapa zachycuje mj. poutní místo zvané Maria Hilf (Panna Maria Pomocná). Jedná se o místo, které má spojitost s třicetiletou válkou a vazby na válečné útrapy, které pronikly až do slezských hor. Žena místního řezníka Anna Tannheiserová, která tehdy byla v požehnaném stavu, našla bezpečné místo na hoře zvané Boží dar. Na přímluvu Panny Marie zde dne 18. července porodila syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů. Na místě pak rodina nechala pověsit obraz Bohorodičky. Místo začalo přitahovat poutníky, a tak zde byla později vystavěna kaple. Plán představuje původní podobu kaple s nedalekou grottou, zahradou i opodál stojící posvátnou studánkou, která měla mít léčivé účinky. Výraznými prvky na mapě jsou lesní průseky vykácených stromů a řada pinek a šachet. S úspěchem byl na místě využit systém odvodňování pomocí sacích trubek a vodního kola.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 665 x 524 mm, jazyk: německý, měřítko: 190 mm ≈ 140 uherských láter, průsvitka: A: erb s korunou a lilií, B: J F [Prinke], autor: Anton Habtman.
Národní archiv, Sbírka montánních map a plánů, inv. č. 213, sign. AD/17/VII.


Důlní mapa z vyměřování cínových dolů a dolových měr podle jáchymovského horního řádu v Hřebečné u Abertam v Krušných horách z roku 1562.

Dokument patří mezi nejstarší dochované důlní mapy pro oblast současné České republiky. V tomto období máme doloženy těžební práce na dole Rote Grube, mimo jiné v důsledku vleklého soudního sporu mezi těžaři na Pachmannově žíle a žíle Tří králů s jejich sousedy na dole Rote Grube. Toto dokládají dvě kolorované kresby dolu Rote Grube. Vedle štol a rudních poloh je na kresbách zachyceno technické vybavení důlního díla a způsob dopravy materiálu na povrch pomocí řady rumpálů a trejvů na koňský pohon.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 423 x 326 mm, jazyk: německý, měřítko: [102 mm ≈ 12 láter], průsvitka: erb, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka montánních map a plánů, sign. 1562/MM/1.

Důlní mapa z vyměřování cínových dolů a dolových měr podle jáchymovského horního řádu v Hřebečné u Abertam v Krušných horách z roku 1562.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 612 x 310 mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, průsvitka: erb, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka montánních map a plánů, sign. 1562/MM/1.


Kolorovaná kresba Kašperských Hor z roku 1650.

Součástí dochovaných montánních spisů je i mapa kašperskohorského revíru, která přehledně zachycuje štoly, šachty a mlýny v údolí Zlatého potoka. Na mapě je výrazným grafickým prvkem zmíněný Zlatý potok, tekoucí od města směrem k říčce Losenici. Na jeho toku jsou zobrazeny dva mlýny a při soutoku s Losenicí ještě technické zařízení na drcení rudy, tzv. puchverk. Na horním okraji je schematicky zachyceno město s nejvýraznější budovou, kterou je kostel sv. Markéty s původní věží. Nejstarší doly byly založeny patrně na území města. Dodnes jsou v okolí Kašperských Hor patrná tři pásma pozůstatků hornických prací, probíhající přibližně v západovýchodním směru. Místy byly raženy též nízké štoly po svahu směrem dolů do údolí Zlatého potoka. K nejdůležitějším patřila dědičná štola Jan, která měla odvodnit staré doly Třešni, Nebespán, Barboru, štolu sv. Václava a Masné krámy.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 435 x 575 mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, průsvitka: A: zkřížená kladívka, B: písmeno W, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka montánních map a plánů, sign. MM6/299/2/1.


Kolorovaný plán rozšíření stavby rybníku Mrhal v Rudolfově z roku 1773 od důlního měřiče G. Dietricha.

Pro správné fungování důlních děl bylo zapotřebí zajistit dostatečný vodní zdroj. Voda byla nezbytnou součástí pohonu důlních zařízení, především vodotěžních kol a vodních kol hamrů a drtíren rudy. V souvislosti s rekonstrukcí nejstarší a nejhlubší rudolfovské šachty Třešeň, byla doporučena terénní úprava rybníků nacházejících se nad ní, především rybníku Mrhal. Plán představuje rozšíření plochy rybníku díky navýšení hráze. V řezu hráze je přitom patrné členění jednotlivých částí, včetně kamenné zdi na vnitřní straně hráze a odtokového kanálu. Úprava přitom vyžadovala souhlas majitelů okolních pozemků – vedení města Českých Budějovic a vlastníků z rodu Schwarzenberků. Budováním vodních náhonů navýšením hráze rybníka a stavbou těžního stroje s dvojzvratným kolem, se mělo zajistit dostatečné čerpání vody ze zatopeného dolu. Realizované opatření se však brzy ukázalo být nedostatečným a bylo zapotřebí jej doplnit koňským žentourem.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 577 x 462 mm, jazyk: německý, měřítko: 90 mm ≈ 30 láter, průsvitka: A: Honig&Zoon, erb s břevnem a klenotem lilií, B: IV, autor: G. Dietrich.
Národní archiv, Sbírka montánních map a plánů, inv. č. 480, sign. AF/4/I.


Důlní mapa jílovského zlatorudného revíru z roku 1737.

Na Kocourském pásmu nedaleko Jílového u Prahy se už ve středověku dobývalo zlato. Jednou z lokalit byl důl sv. Anna, později přejmenovaný na důl Sancta Maria de Victoria (Marie Vítězná). Není bez zajímavosti, že v roce 1710 získal propůjčku pro svou osobu a další těžaře snad nejznámější sochař českého baroka Petr Brandl (1668–1735). Na dole Marie Vítězná pokračovalo dolování i po rozpadu Brandlova těžařstva v roce 1727. Za 17 let se zde vydobylo zlato v hodnotě kolem 32 000 zlatých. Například v roce 1727 byl získán vzorek, který obsahoval zlato v hodnotě 50 dukátů. Od roku 1731 se účastnilo dolování na Marii Vítězné také město Jílové.

Rukopisná, bohatě zdobená kolorovaná mapa hluboké dědičné štoly Karla VI. a štoly Marie Vítězné z roku 1737 v Jílovém u Prahy od důlního měřiče a hormistra Johanna Christiana Fischera, je ukázkou vysoce odborné technické dovednosti a zároveň představuje neobyčejnou výtvarnou hodnotu, z hlediska uměleckého zpracování tehdejších důlních map. Mapa je rozdělena na tři horizontální části. Zatímco horní a střední část mapy zachycuje podobu krajiny v perspektivě a současně profil dolu, spodní část tvoří tři obrazová a čtyři textová pole. Při práci na obrazech využil autor malířskou techniku, kterou kombinoval s tiskem. Původní kresbu fantastické krajiny doplnil vystřiženými postavami horníků v dole, které částečně koloroval.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, tisk, rozměr: 2287 x 1014 mm, jazyk: německý, měřítko: 154 mm ≈ 70 vídeňských sáhů, průsvitka: dvouhlavý orel, autor: Johann Christian Fischer.
Národní archiv, Sbírka montánních map a plánů, nezprac.