Lesy

Hustý les býval od středověku chápán také jako hraniční linie, jako rozmezí dvou světů. Kraj lesa vytvářel pomyslnou hranici mezi krajinou obdělávanou, přehlednou a krajinou nepřehlednou, necivilizovanou. Podle možností představoval také hranici mezi správními celky (kraji či zeměmi), zejména v horských oblastech, kde neproniknutelný hvozd pomáhal hájit zemskou hranici. 

Les plnil v české krajině řadu funkcí, z nichž nejdůležitější byla funkce hospodářská. Kromě hospodářské funkce mohl les plnit i některé další role: mohl sloužit jako přirozená bariéra či hranice, mohl být místem zábavy a odpočinku, mohl ale být také místem bezpodmínečného útočiště v neklidných dobách.

Lesy v podobě čtyř Národních parků, nacházející se na našem území, nás svým způsobem spojují s okolními evropskými státy. Jedná se o velkoplošná, zvláště chráněná území na obou stranách státních hranic, která můžeme z části doložit i na archiváliích, náležejících do Sbírky map a plánů Národního archivu a Moravského zemského archivu v Brně.


  1 2 3 4


Mapa Trutnovských lesů z roku 1668 od zemského měřiče Samuela Globice z Bučína.

Kolorovaná kresba zachycuje v jednoduchém černém rámu území poblíž Pece pod Sněžkou, kde se střetávaly nemovité majetky barona Jana Jakuba De Waggi, hraběte Arnošta Josefa z Valdštejna (1654–1708), hraběte Kryštofa Leopolda Schaffgotsche (1623–1703) a hraběte Pavla z Morzinu (1615–1688) s císařskými statky. Jádrem sporu se staly dva úseky červeně označené hranice, na západní straně u obce Nová ves (dnes Černý Důl) a na východě u Maršova. Výrazným prvkem na mapě je barevné ztvárnění jednotlivých kopců a údolí, které doplňuje řada potoků vtékajících do řeky Úpy. Pozorovateli se zde představuje otevřená horská krajina v okolí Pece pod Sněžkou. Mezi úpatím Sněžky a Pecí pod Sněžkou Globic zachytil podobu Obřího dolu, včetně Úpské jámy, tvořící horní zakončení dolu. Levý horní okraj obrazu autor mapy vyplnil legendou v podobě jednoduchého numerického a alfabetického seznamu.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 820 x 1005 mm, jazyk: německý, měřítko: 190 mm ≈ 120 zemských provazců, autor: Samuel Globic z Bučína.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 700, sign. E/V/22.


Mapa šumavských lesů roku 1772 od stavebního rady a inženýra Castula Riedla.

Jedná se o kolorovanou kresbu složenou z více listů ručního papíru se směrovou růžicí a grafickým měřítkem. Mapa zachycuje v jednoduchém černém rámu trojmezí mezi Českým královstvím na západě, Bavorským vévodstvím na jihu a Pasovským biskupstvím (knížectvím) na severovýchodě. Za povšimnutí stojí pozvolné svažování české strany horského hřebenu oproti prudkým svahům na bavorské straně. Členění krajiny je zachyceno jemným šrafováním. V popředí mapy, vlevo dole, je zakreslen nejvyšší vrchol dnešního Národního parku Bavorský les Großer Rachel (Roklan)[1] s vyobrazením horské chaty, od které směřuje hřeben hor do úseku Plattenberg (Blatný vrch), Spizberg (Špičník) a Lusenberg (Luzný). Od západu po severovýchod je vyznačena zemská hranice červenou barvou s očíslovanými hlavními hraničními kameny s čísly 1 až 10, modrými průběžnými kameny s čísly 1 až 35 s vytesaným křížem po jedné straně, žlutými kameny s čísly 1 až 7 s vytesanými kříži po obou stranách. V okolí Železné Rudy je žlutou barvou zakreslena Zlatá stezka, která se na území Bavorského vévodství dostává na novou a starou silnici. Lesy na českém území jsou zaznamenány červenou barvou a na německé straně barvou zelenou. Na mapě jsou dále popsány některé slatě, jako např. Hraniční slať, Malá slať a řada dalších, spolu s vodními toky směřujícími na bavorské území Klein Regen Fluss (Malá Řezná). V lokalitě Biskupské slatě pramení jedna z větví Grosser Schwarz Bach (Černý potok).

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 640 x 990 mm, jazyk: německý, měřítko: 205 mm ≈ 10000 [míra neuvedena], průsvitka: neidentifikována, autor: Castulus Riedl.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 390, sign. D/II/1.


Kolorovaná mapa řeky Kamenice po soutok s Labem ve Hřensku z roku 1737 ke sporu o plavení dříví.

Mapa s orientací k jihu zobrazuje tok řeky Kamenice od soutoku s Chřibskou Kamenicí po soutok s Labem ve Hřensku, nejníže položené obci v České republice při severní zemské hranici s Německem. Zobrazena jsou tři panství (Česká Kamenice, Bynovec a Děčín) na území Čech, zcela vpravo pak na levém břehu Labe území saského kurfiřtství. Řeka protéká hustě zalesněným územím, které autor ztvárnil jako obraz lesa se stromy a pařezy. Vodoteče jsou zobrazeny modrou barvou a šipkou ve směru toku. Mapa obsahuje vyobrazení důležitých objektů, jakými jsou mosty, mlýn, domy a celnice ve vsi Hřensko či údolí s tzv. smyky, jimiž bylo k řece dopravováno dřevo. Objekty jsou identifikovány v legendě o 27 bodech. Kupř. pod číslem 25 je vyobrazeno místo, kde se splavené dříví vázalo do vorů, které následně pluly po Labi do Saska. Jedenáct míst pro skladování dřeva určených pro českokamenickou vrchnost se nacházelo při soutoku Kamenice a Labe pod č. 24. Bod 16 zobrazuje zábranu, která znemožňovala plout lososům dále proti proudu. Losos se narodí ve sladkých vodách, odplave dospět do Severního moře, aby se vrátil do své domovské vody a tam se vytřel. Tyto ryby jsou i díky přeshraniční spolupráci do řeky od 90. let 20. století opět vysazovány. Mapa byla pořízena v několika exemplářích jako podklad pro řešení sporu ve věci plavení dříví mezi majiteli dvou panství. Již v roce 1623 byla uzavřena smlouva, dle které mělo panství Česká Kamenice získat přístup k řece Kamenici pro plavení vytěženého dříví, neboť území, kterým řeka na svém dolním toku až po soutok Labe protékala, tvořilo součást panství Bynovec. V letech 1713 a 1714 si spor o plavení dříví vyžádal nově definované řešení mezi českokamenickými Kinskými a bynoveckými Clary-Aldringeny. Již k tomuto sporu byla vyhotovena mapa (1713), která zjevně posloužila jako podklad pro mapu z roku 1737. Konflikt v záležitostech plavení dřeva mezi oběma panstvími byl vyřešen v polovině 18. století.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 782 x 388mm, jazyk: německý, měřítko: neuvedeno, autor: neuveden.
Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pobočka Děčín, Velkostatek Česká Kamenice, mapy a plány, poř. č. 13.


Mapa Znojemska z 18. století.

Jedná se o panoramatickou kolorovanou kresbu okolí města Znojma s řekou Dyjí. Kresba zachycuje průběh toku řeky Dyje hlubokou soutěskou (kaňonem) od obce Hnanice po premonstrátský klášter ve Znojmě, která zde zároveň opouští Národní park Podyjí. Dyje zde vytváří unikátní říční fenomén s mnohými meandry, hluboce zaříznutými do údolí, s nejrůznějšími skalními útvary. Na pravé straně obrazu posléze přechází do stále mělčího údolí polní venkovské krajiny. Na řece jsou zachyceny jezy a splavy, při kterých se nacházely dnes již zaniklé vodní mlýny a hamry. Přímo pod městem Znojmem je krytý dřevěný most s pilířem uprostřed řečiště. Vedle městských dominant – radniční věže a kostela sv. Mikuláše – jsou na levé straně od města výraznými prvky klášter křížovníků s blízkým kostelem sv. Antonína Paduánského a na pravé straně měšťanský špitál s kostelem sv. Alžběty a premonstrátský klášter v Louce.

Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 495 x 315 mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, autor: neznámý.
Moravský zemský archiv v Brně, D 22 ‒ Sbírka map a plánů, sign. 1377.