Hranice
Hranice spojují i rozdělují. Aby nedocházelo ke sporům o území jednotlivých států, je důležité přesné vyměření hranic, tedy označení území každého státu. Hranice však nesmějí tvořit neprodyšnou bariéru, ale naopak musejí být spojnicí mezi zeměmi, musejí umožnit vzájemný kontakt (ekonomický, sociální, kulturní atd.) Jedná se o jeden ze základních pilířů státnosti a národní identity. Hranice České republiky mají z historického pohledu nezpochybnitelný význam a z hlediska evropského patří mezi jedny z nejstarších a nejstabilnějších.
Mapa chebsko-bayreutské hranice z roku 1550.
Kolorovaná rukopisná mapa zachycující území mezi Chebem a Wunsiedlem je složená ze dvou nestejně velkých, k sobě slepených, ručně vyrobených papírů opatřených vodoznakem. Orientace mapy je směrem na jih, jak bylo v té době běžné. Mapa spojuje nejvzdálenější body v délce cca 26 km a znázorňuje dva správní obvody a několik hraničních obcí. Autor zaznamenal vzhled krajiny pomocí obrazové roviny. Z hlediska reliéfu zachytil především významné zemské vyvýšeniny, a sice pahorky s objekty v podobě hradů, pevností a zámků. Pozorovateli se nabízí otevřená krajina proti jihu, uzavřená kopcem Kohlberg nad městem Arzberg a na pravé straně zalesněným kopcem s hradem, dnes zříceninou Weissenstein. Převážně listnaté lesy jsou zakresleny zeleně, nejčastěji ve skupinách. Výrazným prvkem na mapě jsou vodní toky, vyznačené světlou modří, tvořící hlavní osu od západu k východu. Největší z nich je řeka Ohře přitékající z německé oblasti, ke které se připojují na pravé straně dva toky – řeka Röslau a Výhledský potok. Na řece Röslau je na mapě zachycen jediný most ve městě Marktredwitz. Každé vyobrazení lokality je individuální, a proto se nelze řídit zachycenou podobou a velikostí: nejedná se o její skutečný vzhled. U větších měst je situace jiná. Církevní místa a panská sídla jsou na rozdíl od ostatních identifikovatelná díky vyčnívajícím věžím. V neposlední řadě jsou zde patrné dvě načrtnuté silnice končící na jedné straně v lesních partiích. Správní členění je patr-né díky informacím u každé lokality. Vedle majetku měst Chebu a Marktredwitz zde nalezneme vyznačen i majetek chebských křížovníků, kláštera Waldsassen a chebské farnosti. Zajímavostí je malá enkláva chebského majetku na hohenzollernském panství (obce Manzenberg, Pfaffenreuth a Reutlas), nad kterou Cheb držel vlastnická práva. Jinou zajímavostí je zakreslený zámek Weissenstein, který byl ve skutečnosti již zcela zničen, a po roce 1412 se o něm neobjevují žádné zmínky v písemných pramenech.
Vzhledem k formě zachycení krajiny chybí mapě měřítko. Mapa byla pravděpodobně v minulosti hojně užívána, proto se dochovala jen její mladší kopie.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 660 x 314 mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, průsvitka: erb, autor: [Pankrác Engelhart].
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 435, sign. D/III/11.
Mapa hranic Čech a Míšeňského markrabství z roku 1604.
Jedná se o kolorovaný rukopisný nákres sporného lesního úseku, zvaného „Dva válečné kousky“, nárokovaného Českým královstvím v rámci podunajské monarchie a Míšeňským markrabstvím. Sporná část území nese označení „Hrnčíř“ (Töpfer) a „Rybář“ (Fischer) a její hranice je vyznačena dvěma čárami. Stříbrná linie na červeném podkladu vyznačuje hranici podle mínění císařských komisařů. Naopak jako správnou hranici vyznačili saští komisaři zlatou linii na černém podkladu. V horní části nákresu jsou zachycena saská města Rechenberg a Frauenstein a v dolní části je rozptýlená zástavba české obce Moldava. Na plánu je uvedeno astronomické měřítko, podle kterého byly sporné části zakresleny do mapy. Součástí jsou i obrazové prvky soudobé geodetické práce – měřítko s posuvným jazýčkem a měřící stůl s vybavením. V dolní pravé části nákresu se nachází věnování wittenberskému knězi Lieblerovi Fautorimu: „Reverendo domino M. Lieblero Fautori et amico suo perdilecto mittit et dat hanc tabulam M. Grosser Wittenbergae Fac. Phil. adi P: S. fascis des. 1604“.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 1200 x 430 mm, jazyk: německý, latinský, měřítko: meřítko neuvedeno, autoři: Melchior Jöstel, Mathias Öder.
Dresden, Sächsisches Staatsarchiv, Hauptstaatsarchiv Dresden, 12884, Karten und Risse, Signatur/Inventar-Nr.: Makro 04986 & (Schr 001, F 013, Nr 001).
Mapa hranic mezi Českým královstvím a Bavorským vévodstvím v okolí bývalé obce Česká Kubička z roku 1769, od zemského měřiče Jana Josefa Kolbeho (1724–1804).
Jedná se o kolorovanou kresbu podlepenou plátnem, složenou z jediného listu ručně vyrobeného papíru a na levé straně opatřeného vodoznakem. Orientace mapy je severozápadní, jak je patrné na směrové růžici, a doplněná grafickým měřítkem v českých sázích, resp. v pražských loktech. Na mapě jsou přitištěny pečeti obou komisařů: hraběte Františka Věžníka za rakouskou stranu a barona Johanna Adama von Ickstatt za bavorskou stranu. Jsou ve velmi špatném fyzickém stavu. Podpisy komisařů doplňuje formulace o schválení přijatého řešení, včetně data 1769, kdy byl akt dokončen. V této souvislosti lze říci, že se mapa nepředstavuje jen jako jednoduchý strohý kartografický dokument, ale nese v sobě i prvky právního aktu. Rukopisná mapa zachycuje v ozdobném modro-zlatém rámu území katastru bývalé obce Česká Kubička (Plassendorf) až k Čertovu mlýnu, kde se stýkají majetky hraběte Stadiona (Kout na Šumavě), České komory a bavorského města Furth im Wald. Jádrem sporu se stal v tomto případě úsek meandrujícího potoka, který v průběhu let migroval a vytvářel ostrůvky. Výrazným prvkem na mapě je barevné odlišení území české strany (červeně) a sousední Bavorské (zeleně) a také použití ozdobného písma v nadpisu mapy. Pozorovateli se zde nabízí otevřená krajina v okolí obce Česká Kubička, ohraničená lesními partiemi jak na české, tak na bavorské straně. Přímo do obrazu vložil autor mapy legendu, v podobě ozdobné kartuše.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 545 x 450 mm, jazyk: německý, měřítko: 118 mm ≈ 20 českých sáhů, průsvitka: A: erb s kosmým břevnem, B: jméno I.Honig & Zoon, autor: Jan Josef Kolbe.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 378, sign. D/I/16.
Mapa hranic mezi Českým královstvím a Pasovským biskupstvím z 18. století.
Jedná se o kolorovanou kresbu s vyznačením hranic zemí nad Enží, Pasovským biskupstvím a panstvími knížat Eggenberků v Českém Krumlově a Vimperku, včetně včleněného majetku cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě a premonstrátského kláštera ve Schläglu (Drkolná). Červená čára na mapě znázorňuje hranice mezi panstvími s označením jednotlivých přechodů přes Šumavu. Žlutá čára vyznačuje vše, co patřilo k českokrumlovskému panství a k výše uvedeným klášterním majetkům, naopak zelená čára vyznačuje vimperské panství. Hnědě zabarvené čáry představují stezky a cesty, modré čáry pak řeky a potoky. U hranic s premonstrátským klášterem, stojícím v hornorakouském městě Schlägl, v oblasti Mühlviertel (Mlýnská čtvrť) na pomezí rakousko-české hranice (5, 6) a Pasovským biskupstvím (7, 8), jsou vyznačena dvě sporná místa, o kterých se jednalo na českém místodržitelství.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 950 x 620 mm, jazyk: německý, měřítko: 1 česká míle, průsvitka: neidentifikovaná (? písmena BC), autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 491, sign. D/VII/2a.
Mapa pohraničních lesů statku Grafenried sousedících s koutským panstvím z roku 1766 od přísežného měřiče Kučery.
Jedná se o kolorovanou kresbu s vyznačením česko-falcké zemské hranice (A), Černého potoka (Schwarzbach), stékajícího do Staré a Nové Huti (B) a cesty vedoucí od Mýtnice do Lučiny (Grafenried), která přiléhala k hranici mezi drmoulským lesem a lučinským pozemkem s malým lesem. Dále mapa znázorňuje falckou ves Dolní Lučina, která patřila od roku 1764 k trhanovskému panství (D, E, F, G, H). Smlouvou z 3. března 1764 o definitivním určení česko-bavorské hranice mezi českou královnou Marií Terezií a bavorským kurfiřtem Maxmiliánem III. Josefem připadla obec Ober Grafenried k Českému království, spolu s okolními osadami Lískovec, Pila a Úpor. Po krátké držbě známým sklářským rodem Gerlů v letech 1637–1667, vlastnili statek v letech 1667–1753 Wernerové, po nich pak v letech 1753–1801 Müllerové z Althammerthalu a Frohnhofenu.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 470 x 370 mm, jazyk: německý, měřítko: meřítko neuvedeno, autor: přísežný měřič Kučera.
SOA Plzeň, pob. Klatovy, Schönbornové, koutská větev, VS Kout na Šumavě, inv. č. 7527 M 145.
Mapa sporných hraničních lesních pozemků na Šumavě z roku 1767 od Johanna Georga Planskera.
Jedná se o rukopisnou kolorovanou mapu sporných hraničních pozemků mezi Wolfsteinským a Jannlesbrunským panstvím, náležejícím k Pasovskému biskupství a českokrumlovským panstvím. Mapa je opatřena dvojím měřítkem (pasovským a českým). Na levé straně je zakreslena část tzv. „Zlaté stezky,“ která procházela městem Vimperk. Středem území protéká Studená Vltava. Panství Wolfstein bylo manstvím Koruny české v říšských zemích v letech 1460–1717. Žlutě je vyznačeno sporné území o rozloze 2 463 ¼ strichů nebo 2 220 206 ½ pasovských čtverečných sáhů a proti tomu níže stejně velká rozloha.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 1090 x 560 mm, jazyk: německý, autor: Johann George Plansker.
SOA Třeboň, pob. Český Krumlov, VS Český Krumlov, sign. 13 L.
Landek a okolí – Kladsko z roku 1615.
Jedná se o rukopisnou mapu Landeku a okolí orientovanou severovýchodním směrem. Na spodním okraji mapy je neoznačená řeka Bělá (Biała Ladecka), která se vlévá do Nisy. Jak vysvětluje legenda mapy, jsou zde vyznačeny názvy obcí a s tím související majetkové poměry vsi Rayersdorffen (Radochów), Schönaw (Orłowiec) příslušející Bernardu Panwizovi, vesničky Voigtsdorff (Wöjtówka), vsi Dolní Talhaimb (Leśna a Zdroj), vsi Heydelberg (Wrzosówka), Horní Tailhamb s lázněmi (Leśna a Zdroj), vsi se starým zámkem Karpenstein (Karpno), vsí Olbersdorf (Stojków) a Bielndorff (Biela), Neu- a Altgersdorff (Nowa a Stary Gieroltów) a Gonterssdorff (Drogoslaw). Výjimečné postavení má uprostřed mapy město Landeck (Lądek Zdrój), které bylo správním centrem oblasti a je zde zakresleno se svou největší dominantou, farním kostelem zasvěceným Narození Panny Marie. Do roku 1740 byla celá tato oblast součástí zemí Koruny české (Kladska a Dolního Slezska), poté až do roku 1945 součástí Slezska pod pruskou a později německou nadvládou, po druhé světové válce připadla Polsku. Na horním okraji mapy jsou vyznačeny Rychlebské hory (Góry Złote).
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, rozměr: 415 x 305 mm, jazyk: německý, měřítko: měřítko neuvedeno, průsvitka: neidentifikovaná, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 879, sign. F/IV/19.
Hraniční mapa Strážnice–Skalice z roku 1676.
Mapa dokumentuje vytyčování a ověřování moravskoslovenské hranice v druhé polovině 17. století. Zobrazuje zemskou hranici se všemi topografickými podrobnostmi, s vyznačením vedení hranice obou sporných stran, včetně hraničních mezníků. Protokol je psán latinsky, ale lokální popis německy s českými místními ekvivalenty. Zajímavým může být srovnání tehdejší situace Strážnice a okolí se současným stavem krajiny.
Nosič záznamu: papír, 1 list, látka záznamu: železogalový inkoust, akvarel, rozměr: 570 x 810 mm, jazyk: německý, český, latinský, měřítko: 188 mm ≈ 4 miliare comune, průsvitka: dvouhlavý orel, autor: neznámý.
Národní archiv, Sbírka map a plánů, inv. č. 1715, sign. B/XIX/8.